Leden 2017

Jestli tě má ráda, vrátí se

29. ledna 2017 v 22:16 | Kitsune |  Povídky-jednorázovky
Nazdar. Kitsune napadla taková krátká slátanina. Tak snad to není naprostý brak. Je to nco jiného, než mé dosavadní povídky. Nechte mi komentář, zda líbí či nelíbí.
OF Kitsune
Stalo se to pár let zpátky na hodině jazyka českého. Naše učitelka, velká fanynka červené knihovny, nám jako vždy vyprávěla o nově objeveném braku, který zrovna objevila. Často, vlastně vždy, nám z nich dokonce předčítala, a když neměla nic nového, vracela se k těm starým. Všechny měly stejný příběh, měnily se jen postavy a trošku okolnosti, ale konec jsme znali již na začátku. A nejhorší na tom bylo její rozplývání se nad mužskými hrdiny. Nejraději měla pana Darcyho z Pýchy a Předsudku. Chcete-li znát můj názor, myslím, že jí naprosto a bez pochyb šplouchalo na maják, protože byla stále sama. Kdo ví, co za to mohlo, ale pokud v davu mužů hledala kopii pana Darcyho, pana Bingleyho či plukovníka Brandona, nedivím se, že je sama.

Byla to další mučivá hodina, kdy přinesla nejnovější román okopírovaný podle těch starých. Všichni postupně odpadali a oddávali se spánku na poněkud tvrdé lavici. Někteří byli dokonce tak vynalézaví, že použili mikinu či svetr jako polštář. Ani naše třídní krásky, které básnili o zpěvákovi, jehož skutečné pohlaví je centrem sporů, či o chlapecké kapele, u níž zase pochybujete o sexuální orientaci, nevydržely vzhůru. Překvapilo mě, když jsem je jednou slyšela komentovat absurditu a naprostou naivitu hlavních ženských postav. Člověk by spíše čekal, že budou nadšeně švitořit o dokonalé neprostupné masce pana Darcyho či o naprosto roztomilé obětavosti a nezměrné lásky pana Binklyho.
"Vidíte to. Když někoho milujete, nezáleží na vzdálenosti, která vás od sebe dělí ani na čase, který strávíte bez toho druhého. Skutečná láska nezná překážek," dokončila svou mluvu sama k sobě naše učitelka.
"Paní učitelko?" ozvalo se jedno z děvčat.
"Ano?"
"Proč se k ní vrátil, když ji předtím opustil? To vůbec nepředpokládal, že si ona může najít někoho jiného?" evidentně dávala větší pozor než ostatní.
"To asi ano, ale věřil v její lásku a to, že si své chyby uvědomil později, neznamená, že pokus o vrácení toho co bylo, je nemožný. Miloval ji, a proto se vrátil a doufal, že ho vezme zpátky."
Najednou jsem ucítila závan větru a spolužáka za mnou jak vykřikl: "Co to děláš, ty debile?"
"Pavle, mluv slušně."
"Ale, paní učitelko, on mi vyhodil propisku z okna!" vztekal se Pavel. Nato mu Ondra soucitně položil ruku na rameno, nahodil vážný obličej a dramaticky prohlásil: "Jestli tě má ráda, vrátí se."

Většina lidí, včetně mě, vybuchla smíchy. Trvalo dlouho, než nás učitelka uklidnila. Ondra to měl spočítané. V žákovské se mu objevila poznámka: Vyhodil spolužákovu tužku okna se slovy: "Jestli tě má ráda, vrátí se." Ondra si ji později okopíroval a vystavil na naší nástěnce, čímž učitelku znovu vytočil a všichni jsme kvůli němu psali diktát. Jedno plus to ale mělo. Už nikdy nám nepředčítala z těch odporných braků a vlastně už se o nich ani slovem nezmínila.

Vlak

22. ledna 2017 v 16:36 | Kitsune |  Povídky-jednorázovky
Zdravím. Po dlouhé době zase zpět. Tohle je moje slohovka, dostala jsem za 1, ale bohužel bez plného počtu bodů, ale tak co. :D :D Zadání bylo: "Kam šel? Na tom nezáleží. Tímto příbehem jen prošel a my se s ním už nesetkáme." :D :D
OF Kitsune
Ba-dum. Ba-dum. Ba-dum. Vlak jede po kolejích a cestující v něm kolébá ke spánku. Za okny už je dávno tma. Černá neprostupná stěna, která brání komukoliv zahlédnout veškerá tajemství hlubokého lesa. Celý vlak je pohroužen do naprostého ticha, ať už se v kupé svítí nebo ne. Nikdo nechce narušit tu klidnou atmosféru, která zde panuje. Ba-dum. Ba-dum. Ba-dum. Skříp. Vlak projíždí ostrou zatáčkou a je slyšet táhlé skřípění kol na rozvrzaných kolejích.
Někde v zadní části prvního vagonu byste mohli slyšet dutou ránu, jak někdo spadl z lůžka, či štěkání labradora ve třetím vagonu, kterého prudká zatáčka probudila ze snění, následovaného pláčem dítěte z vedlejšího kupé, kterému se konečně podařilo uniknout noční můře a velké příšeře, jež se snaží vlak sníst. Ba-dum. Ba-dum. Ba-dum. Vlak se opět vrátil ke starému rytmu. Matka otírá slzy dítěti, objímá ho a konejšivě víská ve vlasech.
"Byl to jen sen," šeptá mu do ucha uklidňující slova.
Ba-dum. Ba-dum. Ba-dum. Pes dostal chutnou hovězí kost, kterou pro něj jeho páni schovali do velkého černého kufru.
Ba-dum. Klap-klap. Ba-dum. Chodbou v posledním vagonu se ozývá tiché klapání černých polobotek. Vysoký pán v černém kabátě a s cylindrem na hlavě prochází chodbou do dalších vagonů. Ba-dum. Klap-klap. Ba-dum. Jeho kroky skoro zanikají v dunivém zvuku vlaku. Ba-dum. Klap-klap. Ba-dum. Nezdá se, že by měl cíl, ke kterému míří. Spíše se loudá vlakem, snad aby zahnal nudu, nebo si prostě jen potřebuje protáhnout nohy, Prochází chodbami a míjí nejrůznější kupé, až dojde do třetího vagonu, kde se zastaví. Matka zrovna vypráví dítěti pohádku, aby ho znovu uspala. Muž v cylindru se zaposlouchá.
"Je to kouzelná zahrada, kde roste spousta květin nejrůznějších barev, tvarů a velikostí. Jsou tam květiny větší než stromy nebo menší než zrnko rýže," melodický ženský hlas muže donutí představit si onu pohádkovou zahradu.
"Také jsou tam velcí motýli. Jsou červení, žlutí a modří. Jaké mají ještě barvy?"
"Fialovou, zelenou, oranžovou a růžovou," zazněl tenký hlásek dítěte.
"Správně."Tady muž přestane poslouchat a pokračuje ve své cestě napříč celým vlakem. Ba-dum. Klap-klap. Ba-dum.
Venku pomalu začíná svítat. Paprsky hladí po tváři cestující, kteří se začínají probouzet. Závěsy se rozevírají a v celém vlaku to najednou ožívá. Nastává konec klidné a tiché atmosféry. Rozléhá se zvuk rozhovorů, skřípění zipů, šustění. Ba-dum. Ba-dum. Ba-dum. Dunění vlaku už nikdo nevnímá.
Muž s cylindrem došel na začátek vlaku, kde se otočil na podpatku a vrátil se zpátky. V jedněch dveřích se srazil se starším mužem, u jehož nohy vrtěl věrný labrador ocasem.
"Pozor! Přijíždíme k nástupišti..." rozezněl se pronikavý zvuk rozhlasu, který vytrhl ze snění zbylé spáče. Vlak se skřípením brzd zastavil. Lidé se nahrnuli ke dveřím ve snaze dostat se co nejrychleji ven. Chodby se naplnily k prasknutí cestujícími a zavazadly. Na nástupišti pak nastal hotový chaos. Vypadalo to jako v mraveništi. Lidé se proplétali v milionu cestiček, vrážejí do sebe, zakopávají.
Pán s černým cylindrem vzal do ruky deštník a kufr. Prodral se skrz dav mířící všemi směry. Minul matku s dítětem, která se právě snažila vytáhnout objemný kufr skrze malé dveře. Minul také starý pár s labradorem. Poté se vydal pryč.
Kdo to byl? Odkud? Kam šel? Na tom nezáleží. Tímto příběhem jen prošel a my se s ním už nesetkáme.