Únor 2016

Pro nás

14. února 2016 v 17:30 | Kitsune |  Povídky-jednorázovky
Valenstýnská povídka je tady. Při psaní jsem poslouchala soundtrack. Možná se vám tato povídka bude lépe číst, když jej budete poslouchat. Nazapoměňte ohodnotit.
OF Kitsune

Láska. Co to vlastně je? Pojem, který nedokázali přesně definovat největší mozky historie, největší milovníci, největší básníci a spisovatelé. Láska má mnoho podob. Skrývá se v každém slovu. V každém pocitu, který nás ovládá, je láska. V každém okamžiku. Láska je ve smíchu. Láska je v slzách. Láska je skryta v rozpacích. Láska je štěstí. Láska je radost. Láska je překvapenost. Láska je naděje. Láska je empatie. Láska je hněv. Láska je nenávist. Láska je strach i odpor. Láska je beznaděj. Láska je opovržení. Láska je posedlost. Láska je závislost. Láska je zoufalství. Láska je euforie. Láska je delirium.

Marně před tebou utíkám. Marně se stěhuju z místa na místo. Marně se tě snažím setřást. Marně se snažím zapomenout na tu chvíli. Na tu kratičkou chvíli. Na ztrátu sebekontroly. Na ztrátu sebekázně. Na sebezapření. Na moment, kdy vznikla naděje. Naděje pro tebe, že tvé city jsou opětovány. Od té doby marně utíkám z tvého dosahu. Marně, protože ty mě vždy najdeš. Vždy mě doženeš. Následuješ mě jako stín, kterého se nedokážu zbavit. Marně se dá oprostit od všeho, co bylo. A tak tu teď stojíme. Tváří v tvář. A já ti nedokážu jen tak odpustit, stejně, jako tě nedokážu přestat milovat. Milovat svého pronásledovatele. Láska skrytá v bolesti a utrpení. Láska skrytá ve strachu. Láska utopená v alkoholu. Láska skrytá v kouři cigaret, které začaly časem stále rychleji docházet. Láska ve vzpomínkách na ten lehký dotek smrti. Na ten pocit hněvu a beznaděje. Na pocit odporu. Na tíživý pocit pout. A tak tu teď stojíme naproti sobě a hledíme si tváří v tvář. Ne, nedokážu ti odpustit. Nedokážu tě přestat milovat. Nedokážu se odpoutat. Stejně tak ty se nedokážeš zbavit posedlosti. Nedokážeš mě přestat milovat. Nedokážeš se dostat z toho deliria pocitů. Nedokážeš bojovat se svou závislostí. Tak mě dál pronásleduješ a číháš za rohem. Snažíš se mě přesvědčit, že to není chyba. Že máme šanci. Ale já ti nedokážu odpustit stejně, jako tě nedokážu přestat milovat. Stojíme naproti sobě a já vidím to zoufalství ve tvých očích. Když přistupuješ ke mně. Jsi čím dál blíž. Chceš se mě dotknout, ale já ti to nedovolím. Nedovolím ti to. Nechci ti to dovolit. Bráním se tvé přízni. Bráním se emocím. Bráním se vzpomínkám. Odstrkuji tě a vytahuji nůž. Tvůj výraz se změnil. Už mi rozumíš, stejně jako já rozumím tobě. Tak dál stojíme naproti sobě. Zoufalství máš stále v očích. Mísí se s pochopením. Se smířením. S touhou vše ukončit. S bolestí. Se strachem. S euforií. S posedlostí. Se závislostí. S beznadějí. A já stále stojím naproti tobě v ruce třímajíc nůž. Oči se zalesknou slzami. Chápeš. Víš, co musí nastat.

Nevím, kdo udělal první krok. Kdo mohl za první proniknutí nože do horkého masa. Kdo způsobil první krvavou stopu. Jediné co vím, že jsem to já, kdo to musí dokončit. A tak dál bodám a nořím ostří do tvého těla. Vytvářím další krvavé stopy. Bolí tě to. Slyším to. Cítím to. Nedokážu přestat. Je to jako droga. Všechny ty roky. Všechna místa. Všechny pocity. Všechny chvíle. Vše co nás pojí. Vše se hrne do nože, který pevně svírám v ruce, a který žije vlastním životem. Cítím tvé zoufalství. Tvou posedlost. Tvou závislost. Tvou touhu. Tvou lásku. Cítíš i ty mé opovržení? Můj hněv? Mou bolest? Můj strach? Mou nenávist? Mou lásku? Pokračuji dál a dál, dokud se neunavím a ty nepadáš k zemi. Slyším tvůj těžký dech a němé prosby. Ne. Neslyším. Cítím. Svazuji ti ruce a nohy k sobě. Nemůžeš se bránit. Táhnu tě k hlubokému jezeru. Neovládám se. Táhne mě jediná myšlenka. Musím to dokončit. Prostě musím. Musím nás osvobodit. Vysvlékám se z šatů. Nesmím se namočit. Mé tělo obklopuje ledové vlhko. Nesu tě dál a dál dokud mi voda nesahá po pás. Koukám na tebe. Strach. Láska. Závislost. Láska. Nenávist. Láska. Posedlost. Láska. Hněv. Láska. Beznaděj. Láska. Odpor. Láska. Zoufalství. Láska. Euforie. Láska. Delirium. Láska. Smrt. Láska. Pouštím tě a dívám se, jak tvá tvář mizí pod hladinou. Tiché, miluji tě, se tetelí kolem nás. V chladné vodě. Obklopuje nás. Dusí nás. Osvobozuje. Likviduje. Šeptá nevyřčené. Žije pro nás. Umírá pro nás. A připomíná nám, že Pro Nás je již pozdě.

Inspirovala jsem se touto scénou z filmu Kill your darlings (vřele doporučuji). Odkaz na svénu jsem dala schválně až nakonec, abyste si každý v rolích postav představil kohokoliv. Klidně sebe. Nebo spíše hlavně sebe. A nemuseli jste být omezení na pohlaví obou postav.