Myslím, že tě miluju! 4/?

7. dubna 2015 v 21:16 | Kitsune |  Povídky-Shoujo ai
Další díl Myslím, že tě miluju! .. pěkně jsem si zavařila, neboť by si v dalších částech měly dívky navzájem dopisovat ovídky, takže budu muset aktivně přemýšlet ne nad jednou povídkou ale hned nad 5 :D nanejvýš... odmítám hlavní děj zbytečně prodlužovat :D a od teď bude to co napíše Yumi a co napíše Shiori odlišeno barvami :) :) :) hezké početení :D OF Kitsune
Varování: 15+
Yumi
Je možné zamilovat se do někoho na první pohled? Je to možné, když o tom člověku vůbec nic nevíte, ale stačí vám jej zahlédnout a už se vám rozbuší srdce a máte motýly v břiše? Shiori! Už jen to jméno zní nádherně. Od mého nástupu na vyšší střední uběhlo asi půl roku. Půl roku míjení na chodbě, půl roku nedokončená povídka. Od chvíle, kdy jsem ji spatřila, jsem nedokázala napsat jediný řádek. Natolik se dostala do mých snů a myšlenek, že se ve mně vytvořil jakýsi blok. Ačkoliv jsem si myslela, že právě ona bude perfektním zdrojem inspirace. Učitel něco přednáší, ale já jej jako vždy nevnímám. Jako už poněkolikáté vytáhnu sešit zpod lavice a přečtu si krátký odstavec napsaný ráno v den, kdy jsem ji poprvé spatřila u nás ve třídě.
…Tichým domem se rozléhají tóny klavíru. Nádherný zvuk skrývající v sobě cosi tajemného, až děsivého. Kolikrát se již tahle skladba domem nesla? A přesto jí stále cosi chybí. Něco velice podstatného. Ale od zítřka tomu nebude chybět vůbec nic. Teprve od zítřka bude vše dokonalé. Hudba utichne, ozva se zaklapnutí klavíru a následné kroky směřující k posteli, vedle níž leží na stolku fotografie dvou dívek. Jedné z nich nelze moc dobře vidět do tváře, jenže na ní stejně nesejde. Jediné co osobu zajím, je ta druhá drobnější dívka. Kaštanové vlasy stažené do ohonu, zelené oči překryté hranatými brýlemi a úzké rty. Osobě v místnosti se zvlní rty v úsměv. Ano, od zítřka bude vše dokonalé...
Nic mě nenapadá a tak dám sešit zpátky a svou pozornost stočím po dlouhé době k vyučujícímu. Alespoň se o to teda pokouším. Zvoní na konec poslední hodiny. Sbalím si rychle věci do tašky a odcházím domů, spolu se svými spolužáky.

Shiori
Konec vyučování, začátek úklidu tříd. Nevím, proč jsem se k tomuto dobrovolně přihlásila. Původně asi proto, že se mi nechtělo domů, kde se stejně nic moc neděje. Ovšem uklidit všechny třídy bývá náročné, takže si rozdělujeme úkoly. 5 z nás obchází třídy a uklízí odpadky, zbylých 15 pak vytírá podlahu. Třída 1-2. Mají tu celkem pořádek. Zkontrolovala jsem věci pod lavicemi a našla jen pár pracovních listů a jednu učebnici. Ovšem pod jednou lavicí jsem našla vyložený poklad. Sešit bez označení předmětu. "Yumi Okumura". Takže jí sešit patří. Má zajímavé jméno. Zcela typické pro nějakou anime postavu. K čemu ho používá? Zvědavost mě přemůže a já v sešitě začnu listovat. Povídky? Usadím se na židli a chvíli si je čtu. Má celkem talent. Poslední je nedokončená. Napadlo mě, že bych jí to mohla dopsat. Připravit jí zajímavé překvapení. Možná by se pak odnaučila nechávat sešit ve škole. Vezmu si propisku a začnu psát. Slova mi sama vyskakují na stránku. Jak dlouho už jsem nepsala? Asi od doby, kdy jsem svou realitu spálila společně s nekonečnou bolestí a schopností milovat. Tehdy, když Naomi, … DOST! Dala jsem si přeci slib, že už na ni nebudu nikdy myslet. Tahle kapitola mého života je za mnou.
Překontroluji své dílo a musím se ušklíbnout. Čeká ji (ne)milé překvapení. I když, kdo ví? Možná se jí to vážně zalíbí. Netuším, proč z toho mám takovou radost. Ani nevím, proč jsem to udělala. Možná mi chybí mé fantazie sepsané na papír. Možná bych s tím měla znovu začít, ale tentokrát vynechat Naomi.

Yumi
"Prosím, Kami-sama, ať tam je. Že se neztratil? Že ne?" mrmlám si, zatímco se snažím co nejrychleji dostat do třídy. Samozřejmě je řeč o mém sešitě. Jak jsem mohla být tak blbá a ztratit ho? Když běžím chodbou, do někoho vrazím a rozplácnu se na podlahu.
"Gomene," zaskuhrám, když se snažím sesbírat ze země.
"Nic se nestalo," ozve se a já ztuhnu. Byla to totiž TA osoba. Shiori.
"Není ti nic?" ptá se starostlivě. Rychle zavrtím hlavou, popadnu batoh a snažím se vstát.
"Yumi!" zařve na mě přes celou chodbu Nana. No bezva. Tak teď už ví, jak se jmenuje to nemehlo, co do ní vrazilo. Zvednu se a běžím do třídy.
"Hey, Yumi! Počkej!" slyším ještě Nanu.

Shiori
Jdu si ráno poklidně do školy, myšlenkami v oblacích a najednou do mě vrazí nějaká holka.
"Gomene," ozve se její hlas z podlahy. Ten náraz evidentně nesla hůř než já. Skloním k ní pohled a trochu si ji prohlédnu.
"Nic se nestalo," ubezpečím ji. "Není ti nic?" přece jenom je to ona, kdo leží na zemi, ne já. Začne rychle vrtět hlavou a snaží se vstát.
"Yumi!" zakřičí někdo a už vidím, jak se k nám někdo blíží. Dívka se zvedne a utíká do třídy.
"Hey, Yumi! Počkej!" křičí na ni druhá dívka. Jen matně si stihnu všimnout, do které třídy obě dívky vběhly. 1-2. Třída se sešitem. Yumi. Yumi Okumura. Že by to vážně byla ona? Jaká je možnost, že mají ve třídě ještě jednu Yumi? Mohla by to být skutečně majitelka onoho sešitu? Ještě chvíli nad tím uvažuji, než mě z myšlenek vytrhne školní zvonek. Yumi.7

Yumi
Vběhnu do třídy a zamířím ke svému místu. Nahlédnu pod lavici a mým tělem projede vlna úlevy. Alespoň, že tu ten sešit je.
"Yumi! Můžeš mi vysvětlit, proč jsi na mě nepočkala?" nasupeně ke mně přichází Nana.
"Promiň. Já… když ona…" začnu koktat a posadím se.
"Chápu. Zpanikařilas. Ale tohle byla přece perfektní příležitost prohodit s ní alespoň pár slov," pousměje se Nana a opře se o mou lavici. Ani nevím, proč jsem se jí s tím svěřovala. Možná proto, že byla mou jedinou kamarádkou od doby, co jsem tady nastoupila. Taky na to může mít vliv i to, že působí tak důvěryhodně.
"To se ti lehko řekne," odfrknu si "ale jestli jsem měla vůbec nějakou šanci se k ní přiblíži, tak byla právě zmařena. Navždy budu ´To nemehlo, co do ní vrazilo na chodbě jménem Yumi´."
"Jak by mohla přijít na tvoje jméno?"
"Jednoduše, když jsi ho na mě řvala přes celou chodbu."
"Bože klid, ta si ani nevzpomene, že jsi do ní vrazila. Vsadím se, že už teď to vypustila z hlavy."
"Takže pro ni nejsem nic víc než otravný hmyz?"
"S tebou je to těžké. Ani tě nezná, tak jak by si o tobě mohla dělat nějaké závěry?"
"Takže jsem pro ni naprosto nepodstatná část školy?"
"Kami-sama za co mě trestáš? Posloucháš se vůbec? Řekni mi, jak třeba ty vnímáš toho prváka z 1-1 třídy? Ten co kolem nás každé ráno prochází? Ani nevíš že tu je, tak jak by mohla Shiori vědět, že na tuto školu chodíš. A zvláště jí to ztěžuješ tím, že se před ní schováváš pokaždé, když projde kolem," Nana na mě hodila vyčítavý upřený pohled. Cítila jsem se stále menší a menší. Zazvonilo a Nana si šla sednou na své místo. Poprvé v životě jsem ráda za zvuk školního zvonku. Než příjde vyučující, mám ještě chvíli času, tak trochu prolistuji svůj poklad nechaný pod lavicí a málem se mi zastaví srdce. Tak kde to zelo prázdnotou jsou nyní slova. Tohle ovšem není můj rukopis. Trochu se začtu a mé tváře nabírají stále červenější odstín.

…Školou se rozlehl otravný zvonek oznamující začátek vyučování. Studenti na něj nebrali ohledy a dál pokračovali ve svých rozhovorech, které byly málokdy smysluplné. Jen jedna dívka seděla sama u okna a pozorovala vrány, které kroužily na školních pozemcích. Najednou se na parapetu usadil velký havran. Hleděl jí do očí, a když se pousmála, zakrákal a zaťukal zobákem na okno. Dívka stočila svůj pohled ke dveřím a pak zpět na havrana, který zamáchal křídly a odletěl.
"Tak přece," zašeptala si spíše pro sebe a vytáhla si z tašky své brýle. Neměla je ráda, přesto si nikdy nepořídila kontaktní čočky. Najednou šup třídy utichl, když vešel jejich třídní profesor a po něm ředitel s neznámou dívkou. Tedy, pro většinu neznámou. Havraní vlasy jí sahaly až po zadek, své, už tak dosti tmavé oči, které se zdály být černé jako noc, měla obtažené černou tužkou a silnou vrstvou řasenky. Na rtech jí lpěla rudá rtěnka a tvář měla velice bledou.
"Představuji vám vaši novou spolužačku, Kamilu. Doufám, že jí patřičně uvítáte," pronesl ředitel, pokynul profesorovi na pozdrav a odešel.
"No tak nám o sobě něco řekni, Kamilo," povzbudivě se usmál náš třídní. Studenti na ní hleděli a napjatě čekali, co z ní vypadne. Ona se pouze sebevědomě usmála a uhrančivým pohledem přejela celou třídu, než došla k očím částečně ukrytým za skly brýlí. "Takže já se jmenuji Kamila a upřímně tady asi zrovna dlouho nepobudu. Nemám ráda dolézání a podlézání. Upřímně nemám lidi zrovna v lásce až na pár výjimek. Takže vy si nevšímejte mě a já si nebudu všímat vás. Slibuju, že se vám pokusím co nejméně narušovat váš nudný stereotyp," skončila a svůj pohled stočila k třídnímu, který se nad ní právě rozplýval. Každá na škole věděl, že je to úchyl, a že měl pletky s nejednou studentkou, ovšem nikdy se na nic nepřišlo. "D-děkuju, můžeš se posadit kamkoliv chceš," zakoktal se a když odcházela směrem k dívce s kaštanovými vlasy a brýlemi, neskrývavě jí civěl na zadek. Pár studentů si odkašlalo a proneslo nějakou narážku. Když se Kamila posadila, začalo konečně vyučování. Studenti si vytáhli sešity a zapisovali si, co jim profesor diktoval. Černovláska jej moc nevnímala. Popravdě neměla nejmenší zájem učit se znova to, co už znala, tak jednoduše vytrhla ze sešitu papír a načmárala rychlý vzkaz, který postrčila ke své spolusedící.
"Co máš dneska v plánu na večer?"
Brunetka si vzkaz přečetla, ale neodepsala. Dál vnímala výklad a černovlásku, dá se říct, naprosto ignorovala. Ta jí chvíli sledovala, než to vzdala a vytáhla si z tašky knížku. Alespoň nějak ten čas zabít musí. Neočekávala, že budou znít fanfáry po tom, co si na dva roky jen tak odjela. Bez vzkazu, bez náznaku a bez rozloučení. Kdyby jen tušila, jak jí ničilo, když musela odjet. Jenže to není omluva. Občas ještě pohledem zabruslila k brunetce, ale ta jí pohled zatím neopětovala ani jednou. Tak to šlo až do konce hodiny a vlastně celý den. Až při posledním zazvonění, oznamujícím, že už studenti mohou opustit školu, před ní přistál vzkaz: "Učebna 2-2 nejvyšší patro školní budovy. Hned!" Že by přece?
Černovláska okamžitě zamířila do určené učebny. Jakmile vešla, byla přišpendlena na zavřené dveře jiným tělem. "Co to-" nestačila doříct a už byla umlčena polibkem. Nijak jemným, nijak cudným. Naopak, byla v něm cítit vášeň. Chtíč. Ruce druhé dívky se jí rozeběhly po těle. To už nemohla vydržet a přitáhla si jí jednou rukou za pas a druhou za zátylek aby mohla polibek ještě více prohloubit. na chvíli se odtrhly a brunetka jí od kormidlovala k jedné lavici, zatímco jí sundala tričko. Poté opět propojila jejich rty a dlaněmi prohmátla ňadra skrytá v podprsence…

Tak tohle jsem já rozhodně nenapsala. Už jen díky detailu jako je zvolení ne-japonského jména. A náznaku sexu mezi děvčaty. Zděsím se při představě, že si přeji, aby autor pokračoval a neutnul to tak brzy. Na co to proboha myslím.

Shiori
Zase úklid tříd. Zase třída 1-2. Zase ten sešit pod lavicí.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kage Neko ^×^ Kage Neko ^×^ | 10. dubna 2015 v 14:09 | Reagovat

Pokračování! Hned! Teď! Áaaa! Sakra já čekala, že je to dokončené. Ani psát už neumím jak mě to dostalo, takže vytáhni sešit, papír, počítač, nebo kamenou desku a piš!

2 non-existentgirl non-existentgirl | E-mail | Web | 11. dubna 2015 v 11:57 | Reagovat

Krásné :3 těším se na pokračování! :3

3 Maky-chan Maky-chan | 18. dubna 2015 v 13:22 | Reagovat

Zase nádhera :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama