Myslím, že tě miluju! 3/?

17. ledna 2015 v 21:38 | Kitsune |  Povídky-Shoujo ai

Kitsune se velice stydí za to že nepřidává povídky :-/ ale holt když už je čas, tak neví co psát a když ví co psát není čas :-) takže třetí část Myslím, že tě miluju!
OF Kitsune



Yumi
…Tichým domem se rozléhají tóny klavíru. Nádherný zvuk skrývající v sobě cosi tajemného, až děsivého. Kolikrát se již tahle skladba domem nesla? A přesto jí stále cosi chybí. Něco velice podstatného. Ale od zítřka tomu nebude chybět vůbec nic. Teprve od zítřka bude vše dokonalé. Hudba utichne, ozva se zaklapnutí klavíru a následné kroky směřující k posteli, vedle níž leží na stolku fotografie dvou dívek. Jedné z nich nelze moc dobře vidět do tváře, jenže na ní stejně nesejde. Jediné co osobu zajímá je ta druhá drobnější dívka. Kaštanové vlasy stažené do ohonu, zelené oči překryté hranatými brýlemi a úzké rty. Osobě v místnosti se zvlní rty v úsměv. Ano, od zítřka bude vše dokonalé...

"Yumi, pospěš si, nebo přijdeš hned první den do školy pozdě," slyšela jsem hlas matky zpoza dvěří.
"Hai. Už běžím," zavolal jsem na ni a zaklapla sešit, který jsem následně hodila do batohu. Co kdyby, jsem neměla co dělat a najednou bych věděla jak pokračovat? Ale asi bych se měla nejdříve představit. Jmenuji se Yumi Okumura a pávě nastupuji do prvního ročníku na vyšší střední. Ráda si sepisuji různé příběhy do sešitů, které si po popsání všech stran schovávám do velké krabice v mém pokoji. Jednoho dne z nich třeba vyjde i pár zajímavých knih, ale prozatím jsou určeny pouze pro mé oči. Nemám moc přátel, ale doufám, že v nové škole konečně potkám lidi, se kterými si porozumím. Mám svůj vlastní svět, který moc lidí zatím nepochopilo. Vlastně ho nepochopil a ani nechtěl chápat nikdo.
Shiori
Uběhlo již pár let od doby, co jsem se zamilovala a byla tak bezohledně odmítnuta. Na začátku třetího ročníku vyšší střední se má rodina odstěhovala a já nastoupila na jinou školu. Mé a Naominy cesty se tak navždy rozešly a já jsem za to celkem i ráda. Nevydržela bych s ní být v jedné třídě další rok. Vždy se na mě dívala s pohrdáním a znechucením. Tato zkušenost ve mně ale cosi zanechala. Strach. Strach z dalšího odmítnutí. Strach z pohrdání. Strach z lásky. Není divu, že se z mého srdce stal jenom kus šutru, jak to trefně nazvala má jediná a nejlepší kamarádka Mitsuko. Od mého přestupu jsem jí už nevídám tak často. Na nové škole jsem si našla pár přátel, se kterými občas vyrazím ven. Abyste rozuměli, nestala se ze mě ledová královna neznající smích či radost. Jen mám problém zamilovat se, či někomu lásku oplatit. Věřte mi, jeden kluk se mi už vyznal, ale já nemohla jinak než jej odmítnout. Budu si vyčítat, že jsem ho ranila, ale pořád lepší než kdybych s ním byla a jeho láska by strádala. Skončilo by to tak jako tak. Nakonec si našel hezkou, chytrou a milou dívku. Vypadají spolu celkem šťastně. Až jim mnohdy závidím.
Učitel přednáší novou látku a studenti si poctivě zapisují poznámky. Na chvíli se podívám z okna a zamyslím se. Tento rok je poslední. Poslední rok na vyšší střední a pak už nás čeká svět. Stále nevím jak dál. Možná se stanu učitelkou japonštiny, jak jsem si plánovala. Půjdu na univerzitu a stanu se váženou profesorkou mučící studenty. Vždy jsem měla blízko k literatuře. Nikdy mi nedělalo sebemenší potíže přečíst jakoukoliv knihu. Dalo by se říct, že jenom za minulý rok jsem přečetla 1/3 školní knihovny.
Venku zahlédnu drobnou dívku. Kvapně se blíží ke škole a zdá se, že nemůže popadnout dech. Nejspíš běžela. Pousměju se, i když vlastně ani nevím proč. Za chvíli mi zmizí z dohledu.
"Slečno Shiori. Byla byste tak laskavá a zanesla tuto třídnici do třídy prvního ročníku? Zdá se, že jsem si ji spletl," ozve se učitel a já k němu stočím svůj pohled.
"Ale zajisté," zvednu se, vezmu mu z rukou třídnici a odejdu ze třídy. Tohle se mu stává pořád.
Yumi
Doběhnu ke škole a snažím se popadnout dech. První den na nové škole a já přijdu pozdě. Tohle se opravdu může stát jen a pouze mě. Jakmile otevřu dveře mé nové třídy, stočí se ke mně několik tázavých pohledů. Sevře se mi žaludek a roztřesou ruce.
"Vy asi budete Okumura Yumi. Prosím posaďte se do poslední lavice u okna," řekne mi učitelka s úsměvem a rukou pokyne k oné lavici. Skloním hlavu a docupkám na své místo. "Takže, teď když už jsme všichni, můžeme začít se základními informacemi, které byste měli znát…"
Přeruší jí až vrznutí dveří. "Sumimasen,ale Takahiro Sensei vám posílá třídnici," ozve se a všichni stočí pohled k dívce, jež právě vešla do třídy.
"Děkuji Shiori," převezme od ní učitelka třídnici a Shiori se ukloní. Poté odejde.
Co to bylo za holku? Tmavě hnědé vlasy a pronikavý, ledový pohled. Inspirace byla na světě.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Coneja^^ Coneja^^ | Web | 17. ledna 2015 v 21:49 | Reagovat

To je tak pěkné! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama