Myslím, že tě miluju! 2/?

19. listopadu 2014 v 21:27 | Kitsune |  Povídky-Shoujo ai

Další část povídky... původně jsem měla v hlavě dvě povídky, ale nakonec jsem si řekla, že kdy jedna nemá žádný začátek a druhá nemá žádný konec, že je prostě spojím a udělám z nich jednu :DD sorry že přidávám pokráčko až po měsící, ale mám v poslední doě menší depku a žádnou náladu na psaní :))) snad mi to prominete :)
OF Kitsune


Asi jsem musela v minulém životě provést něco strašného, když mě nyní Bůh tak trestá. Nebo je to karma? Ať už to bylo cokoli, takovýto trest je až příliš krutý ne? A o čemže to vlastně mluvím? Možná bych měla začít od začátku tohoto týdne.

Jako každé ráno jsem se šouravým krokem vydala ke škole. Míjela jsem lidi se znechuceným výrazem naznačujícím, že opět musí jít do práce. Děsí mě představa, že jednou dopadnu jako oni. Unavená, znechucená a stará. Ale koho z nás tohle neděsí? Kdo z nás se těší na to, až jednou tato část našeho života přijde? Jsme na to doopravdy připravení? Ale dost odbíhání od příběhu.

Když jsem došla k budově, která si zvláštním působením vesmírných sil může říkat škola a ne vězení, čekal mě šok. Naomi stála opřená o zeď vedle vchodu do šaten. Samo o sobě bylo už tohle překvapením, protože jak jsem už dříve řekla, Naomi na školu kašlala a objevila se v ní, jen když měla náladu. To co mě rozhodilo, byla ovšem méně neobvyklá věc. Lepil se na ní jeden frajírek z vedlejší třídy. Inteligence mu příroda zrovna nepřidala a krásy, alespoň podle mě, taky ne. Sklopila jsem pohled a prošla co nejrychleji, takže si mě absolutně nemohli všimnout. A proč by taky měli, když byli zrovna zaneprázdněni výměnou slin? Znechuceně jsem se ušklíbla a zapadla jsem na své místo ve třídě. Hlavu jsem si položila na ruce zkřížené na lavici a zavřela jsem oči. Chtěla jsem odtud odejít někam hodně daleko. Tak, tak jsem potlačila slzy, které se mi draly z očí. V tom práskly dveře a já otevřela oči. Jen koutkem oka jsem zahlédla Naomi, jak s úsměvem vítěze usedá na své místo. Nohy zkřížila na lavici a ruce za hlavou, nepřestávajíc se usmívat. Je mi jasné, že jenom okusováním to u ní a toho "kasanovy" neskončilo. Ubíjelo mě to, ale řekla jsem si, že se nebudu zbytečně projevovat. Nebudu jí do toho mluvit a všechno bude v pohodě. Teda alespoň z její strany.
************************************************************************************************************************************************************
Školní střecha je jedno z nejlepších míst pro přemýšlení. Také nejvhodnější pro chvíle, kdysi přejete být sami. Prostě ideální v mé současné situaci. Slzy nechávám volně stékat po tvářích a kolena si tisknu k tělu. Přemýšlím nad tím, co by mohlo být, i když moc dobře vím, že mi tyto úvahy nijak nepomohou. Ba naopak. Ještě více to bude bolet. Z myšlenek mě vytrhne vrznutí dveří. Leknu se, ale v zápětí se mi uleví, když zjistím, že je to Mitsuko. Beze slova si sedne vedle mě a jednou rukou mě obejme a já jí položím hlavu na rameno. Pláč neustává a já ani slzám nebráním vycházet ven.

Chci tu bolest jednoduše vyplavit, ale zatím se to moc nedaří.
"Víš, možná by ses jí měla už konečně vzdát," promluvila po dlouhé době Mitsuko a já k ní zvedla svůj uslzený pohled. "Nechci, aby ses trápila. Měla by ses zbavit těch svých sešitů. Ty tvé fantazie ti ubližují. Musíš se konečně smířit s tím, že s Naomi nikdy nebudeš mít takový vztah, jaký by sis přála. Že v tomhle ohledu pro tebe bude vždy nedosažitelná. Musíš jít prostě dál. Zamilovat se znova do někoho, u koho to bude mít smysl," zněla tak nějak sklesle. "Co se stalo?" zeptala jsem se jí. Její výraz a tón, kterým mluvila, se mi vůbec nelíbil. Povzdechla si. "Než ti to řeknu, pamatuj, že jsem byla a budu vždycky tvoje kamarádka a že si ke mně kdykoliv můžeš přijít pro radu. A že tě neopustím, ať se stane cokoliv. Nezáleží mi na tom, kdo jsi,"
"Tak to vyklop," naléhala jsem a přestávalo se mi to líbit stále víc a víc.
"Dobře, ale slib mi, že nezačneš moc vyšilovat. Naomi se hrabala v tvé tašce a našla tvůj sešit. Začala si v něm číst a netvářila se moc nadšeně. Připadala mi spíše znechucená. Každopádně se připrav na cokoliv," řekla a ve mně jako by se vše strachem sevřelo.
"Víš určitě, že to byl TEN SEŠIT. Nemohl to být třeba dějepis nebo tak něco?" zkusila jsem ještě malinkou naději, ale ona zakroutila hlavou. V tom jí zazvonil mobil.
"To je Katsuhiko. Jdeme dneska spolu do kina. Měla bych už jít," pokusila se o úsměv a zamířila pryč. Před dveřmi se ještě otočila a zeptala se: "Budeš v pořádku?"
"Ne, ale nenech si tím pokazit rande," usmála jsem se a ona odešla.

Takže Naomi si četla mé fantazie. Nic horšího se stát nemohlo. Co teď budu dělat? Možná to pochopí. Můžu jí říct, že pracuju na jednou úkolu do školy zaměřený na homosexualitu nebo tak něco. Co jen budu dělat?

Nevěděla jsem si rady. Co jsem věděla určitě, bylo to, že si s Naomi musím promluvit, co nejdřív. S touto myšlenkou jsem vstala, otřela si uslzené oči a vydal se pryč. Tušila jsem, že na ni určitě narazím ještě dnes. A taky jsem měla pravdu.
******************************************************************************************************************************************************
O ohni se říká, že je dobrý sluha, ale špatný pán. Kdo by řekl, že v něm budu nyní ničit mé sny, touhy a fantazie. E se v něm pokusím spálit svou lásku. List po listu si čtu své zápisky jiné reality a poté je vházím vstříc plamenům ohniště. Neměla jsem s těmi nesmysly vůbec začínat. Slzy opět kanou a bolest se ještě více prohloubila. V hlavně mi znějí stále ta slova, ty věty, ty fráze, které se do mého srdce zabodávají jako střepy.

"…To sis jako myslela, že bych byla s někým tak ubohým jako jsi ty? Bavila jsem se s tebou jenom proto, že jsem tě znala od mala. Nechtěla jsem tě odkopnout jako kus hadru, protože jsem věděla, že si kamarády, hned tak nenajdeš…."

S každým dalším slovem, to bolelo stále víc a víc.

"… ale to jsem nevěděla, že jsi jenom ******* lesba. Jak si můžeš vůbec dovolit, tahat mě do těch úchylností. Myslela sis, že bych se tě mohla jen prstem dotknout? Hnusíš se mi. Chce se mi z toho zvracet…"

Nadávky stále přibývaly ale já už je ani tak moc nevnímala. Až pak tu jedinou větu.

"…V životě už tě nechci vidět. Nelez mi na oči. Nemluv na mě. Opovaž se ještě psát tyhle…"

Proč? Proč mi tohle říkala? Nebyly jsme snad nejlepší kamarádky? Proč mi takhle ubližuje? Proč se to nesnaží pochopit? Proč nechápe, že ji miluju. Proč toleruje Hirokiho a Rina, ale mě odsuzuje. Proč?!

"VYPADNI Z MÉHO ŽIVOTA!"

Shořel poslední papír a sním i má vlastní realita. Je čas čelit té skutečné a bolestivé. Kromě Naomina hlasu se mi v hlavě ovšem usídlila ještě jedna věta. Jiný hlas.

"…pamatuj, že jsem byla a budu vždycky tvoje kamarádka a že si ke mně kdykoliv můžeš přijít pro radu. A že tě neopustím, ať se stane cokoliv. Nezáleží mi na tom, kdo jsi…"

Mitsuko. Slíbila, že při mně bude stát. Dokonce mě nezavrhla po tom, co se dozvěděla o mé lásce k Naomi. Vím, že k ní necítím a nikdy nebudu cítit to co k Naomi. A že ona mi nemůže dát ten druh vztahu, jaký bych si přála. Miluje Katsuhika a on ji. Ale slíbila, že tu pro mě bude. A já jí v tuto chvíli budu potřebovat nejvíc ze všech. Víc než kdy Naomi. Víc než kdy kohokoliv jiného. Protože ona jediná mi rozumí. Jí jediné jsem měla říkat nejlepší přítelkyně. Ne Naomi, ale jí. I když jí znám tak krátkou dobu. Zvednu telefon a chystám se jí zavolat, jenže pak si to rozmyslím. Jsou teď spolu. Nemůžu jim kazit tak vzácné chvíle. Promluvím si s ní až zítra. Ano, odložím trable na zítra a dnes budu jen plakat a litovat se. Člověk občas takovou chvíli potřebuje. S tímto pocitem se vracím domů, do svého pokoje a později uléhám k spánku.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kevina Kevina | 20. listopadu 2014 v 22:35 | Reagovat

tesim sa na dalsiu cast :-D

2 Mayu-chan Mayu-chan | Web | 21. listopadu 2014 v 8:00 | Reagovat

Páni *w*
Hodně dobře napsaný a jako, že nejsu zastánce shoujo-ai, tak tohle se mi líbí :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama