Říše stínů IV.

27. září 2014 v 11:11 | Kira |  Povídky jiných autorů

další pokračování Říše stínů od autora Kiry. pro tentokrát jsem se rozhodla jeho povídku nijak neupravovat ať už ve slovosledu nebo gramatice.... jeho povídky vám budu přepisovat přesně tak jak mi je dá ... myslí že dyž už čtete něčí povídku, měli byste ji číst i se stylem psaní autora ... a jelikož jsou podle něj mé povídky nudné a n jedno brdo (s čímž tak trochu souhlasím, ale jsem teprve začátečních :D ) tak odteď nebudu upravovat jediné slovíčko v jeho povídkách :DDDD Hezké počtení :D a kdo ví, třeba jeho styl dodá povídce větší tajemnosti :)))

Z bezvědomí jsem se probral v nemocnici … přišel doktor, okamžitě jsem se vyptával na mého spolužáka … mlčel … já čekal, co mi řekne. Když jsem na něho naléhal, tak mi podal noviny a se slovy ať si pročtu nekrology, odešel … nalistoval jsem stránku a dal se do breku. V článku stálo toto:

18. srpna 2010
SMRT CHLAPCE OTŘÁSLA MĚSTEM
Ve 03:10 bylo v místním lese nalezeno tělo chlapce z nedalekého města … Podle výpovědi svědků, slyšely zvířecí řev a když Farmář Edwords vyšel s puškou aby ochránil své stádo, našel od krve a v bezvědomí, podle dostupných informací od šerifa Memahona bylo tělo mrtvého chlapce roztrhané na kusy nějakým zvířetem a druhý alezený chlapec v bezvědomí, jehož totožnost nám nebyla sdělena, právě teď je v péči lékařů a psychologů.

"To se mi snad zdá," řekl jsem si v duchu "oni si myslí že to bylo zvíře, a bodejť by ne, když já jediný znám celou pravdu kterou nemohu nikomu říct protože by mě považovali za blázna…" Z nemocnice mě pustily po třech dnech, cestou domů jsem se však musel zastavit v knihovně abych zjistil jestli se v minulosti dělo někomu to samé co mě. Knihovna tiché a pro mě, pro někoho kdo má rád společnost, pochmurné místo … prochal jsem se mezi regaly když najednou jsem ji potkal … mou spolužačku a dívku mých snů Samanthu O' donnelovou … šla ke mně nevěděl jsem ale proč?! Byla vysoká 168 cm, kaštanově hnědé vlasy vždy hebké jako nejjemnější hedvábí jen zdůrazňovaly její nesmírně pronikavé modré oči, bylo léto takže na sobě měla červené letní šaty perfektního střihu ktery zdůrazňoval její překrásnou postavu a ladné křivky … "Ahoj," oslovila mne a hned na to objala se slovy "je mi líto tvého kamaráda" když mě pustila cítil jsem že rudnu až za ušima, místo toho abych jí také pozdravil … jsem s pocitem studu rychle z knihovny zmizel … Červený jak třešeň jsem šel domů než jsem však otevřel dveře všiml jsem si že mě stará paní Toulboxová sleduje z okna … nevím proč ale z toho pohledu šla na mne hrůza bydlela ve … no jak to říct no … ve starém ztrouchnivělém domě který spíše připomínal horor než dům … ten její pohled jsem dlouho nevydrže … vklozl jsem dovnitř a rychle za sebou zavřel dveře … na stolku jsem viděl pozvánku na pohřeb … bylo nezvyklé, zneklidňující ticho … šel jsem do obívacího pokoje a tam mě čekalo velké překvapení přijela celé rodina na oslavu toho že se mi nic nestalo a že jsem ve zdraví došel domů … oslava se protáhla dlouho do noci a dřív než jsem lehl do postele … pojížděl jsem Goole aby se se dozvěděl něco z Historie … narazil jsem na pár zajímavích odkazů, novinových článků, když jsem najednou narazil na něco divného, byl to vyňatek z kroniky našeho města.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama