Vergil 18+

28. července 2014 v 21:35 | Teresa-san |  Povídky jiných autorů

A třetí povídka od Teresy- san :) je to HENTAI 18+ takže pokud jste nedovršili tento věk, čtete to pouze na svou zodpovědnost -_- :) jo a je to megadlouhé :DDD hezké počtení :D

Nebe bylo černé. Sem tam se objevil blesk, který nejen že ozářil tmavou oblohu, ale i celé okolí. Vypadalo to, jakoby se svět na chvíli rozzářil, ale poté se opět schoval do hlubin. Vítr byl divoký a prudký, skoro až nespoutaný. Bičoval koruny stromů a smetl vše, co mu přišlo do cesty. Listí se drželo nad zemí, občas se nějaký lístek zatoulal výše a zmizel do zapomnění. Déšť bubnoval jak do okenních parapetů, tak i do skel. Bylo až pozoruhodné, že se skla nerozlítla na střepy. S každým bleskem přišly i hromy. Ze začátku jen lehce zabručely, ale poté, ten finální, rozpoutal peklo. Vše najednou zesílilo. Když to vypadalo, že vše ztrácí svou sílu, příroda přesvědčila o opaku. Bylo to jako impuls, tlukot chaotického srdce v nesnázích. Pokud bychom si nyní vše představili, jako osobu žijící vedle nás, sdílící místo na Zemi, trpící skutky ostatních a cítící emoce, tak jako my, jak by ta podívaná vypadala? Byl by snad blesk tou hrozbou? Hrom tím strachem? Svit záblesk naděje? Vítr ta bolest? A déšť smívajíc nečistotu z budov, ulic a měst slzy, které zvýrazňují nedokonalost na obličeji? Cítili bychom to stejně? Ale kdo z vás by se teď nebál? Jedna osoba se nebála. Sledovala činy matky Přírody s chutí a s porozuměním. Neměla strach, ale respekt, který byl oprávnění. Milovala bouřky, nesnesla prudkost větru, ale zato ji blesky uchvacovaly. Hromy jí vždy dostávaly do kolen a déšť smíval zármutek. Ruce přitisknuté na hrudi a usmívajíc se pro sebe, se dívala dál. Myslela na něj, zda se vůbec ještě vrátí. Naposledy viděla jeho stříbrné vlasy, uhlazené dozadu a modrý kabát, který snad nikdy nesundával. Záblesk té ledově modré jí děsil, ale i sváděl, stejně jako jeho oči, v kterých se každý den topila. Byli průhledné, chladné, bez emocí, stejně jako jeho osobnost. Byl tichý jako oceán. Se stejnou silou ale dokázal své protivníky, jako obrovské slané vlny, přemoci. Vystouplé lícní kosti překrásně zdůrazňovaly tu krásu a eleganci, se kterou vybíral jen správná, nikoliv vulgární slova. Pevný postoj a vypracovaná hruď mu přidávali do vzhledu, který připomínal spíše tělo anděla. Svou tichostí byl záhadný, ale místo slovy se činil skutky. Jenže jeho tvář, bez emocí, z něho dělala perfektního démona. A také byl. Jeho suchý, téměř černý humor všechny okolo děsil, ale ona ho milovala. Nejenom proto, že chtěla slyšet hluboký leč jemný hlas, ale také proto, že nikdy toho moc nenamluvil. Ano, zamilovala se do něj. Do jeho perfektního vzhledu. Ale byl chladný. Tak moc chladný, až jí to bolelo, přímo rvalo srdce z těla. Mohl ji on milovat? Opětovat ty city k ní? Nikoliv. Byl zaslepen pomstou bratrovi. Duši měl černější a temnější než samotný ďábel. Místo baru se věnoval studii a četbě. Neproháněl dámské sukně, spíše se věnoval svým spolupracovníkům. Nevšímal si jí, byla mu pouze dobrá na žertíky. Občas jí nabídl posezení a knihu, aby si v pracovně nepřipadal osamělý, ale nikdy za tu dobu, co s ním je, nic nezkusil. Nepoděkoval, neobjal, nepolíbil, neprojevil sebemenší zájem. Pouze řval, přikazoval a donucoval. Byl paličatý, stejně jako ona. Jenže ať se mu vzpírala sebevíc, on vyhrál. Nebavilo jí to. Jednostranná láska bez naděje, pouze s bolestí.

Byla temná noc a on stále nikde. Nečekala, že se vrátí. Ani v to nedoufala. Věděla, že dřív nebo později ho bude oplakávat, ale nechtěla ho vidět. Dnes ne. Chtěla na něj zapomenout. S povzdychem se vydala do svého pokoje. Schodiště vrzalo, bylo skoro nestabilní, ale nahoru se musela nějak dostat. Dveře skřípaly, klika byla rezavá a dřevo shnilé. Nevadilo jí to. Lehla si do postele a hleděla ven z otevřeného okna. Měsíční zář dopadala na její pokožku. Vše se uklidnilo. Bouřka ustala, mraky se protrhly a mrholilo. Vítr se změnil ve větřík, který si s lehkostí poletoval po místnosti.
Zavřela oči, snažíc se usnout. Nešlo to. Před očima měla jeho. Představovala si ho. Vlasy lehce rozcuchané díky jejím hravým prstům. Čelo orosené potem. Tváře načervenalé a navlhlé. Rty oteklé, chvějíc se v rozkoši. Nestabilní dech a šeptání sladkých slov do jejího ucha, zatímco si jí tisknul více k sobě a přidával na přírazech. Ach ano, tak o něm snila. V jádře ucítila příjemné teplo. Byla v tom až po uši. Musela s tím něco provést. "Vergile…" šeptla. Křičel nebo aspoň pošeptal by její jméno? Jednou, dvakrát nebo víckrát? Vypadala by jeho tvář jako v extázi, jako v nebi? Nevěděla. Snažila se to nyní představit. Zavřela oči a pomalu vydechovala. Ruka jí putovala po údolí na hrudníku a konečky prstů zavadila o košilku. Když se dostala k intimnímu bodu, zarazila se a vyhrnula látku nad podbřišek. Strčila dlaň do nasáklých kalhotek a masírovala své ženství. Trošičku zalapala po dechu, ale neotevřela oči. Vzduch se jí dostal do spodního prádla a ochladil vzrušený bod. Prsty hladily oteklé a navlhlé strany její vagíny. Palcem si začala mnout klitoris. Zakňučela a uvolnila se. Druhou ruku strčila pod košilku a hladila své prso. Bradavky měla vztyčené. Uchopila jednu z nich do dvou prstů a zmáčkla ji. Křikla slastí. Dole se jí zatím nejdelší prst dostával do jeskyně. Jakmile tam dorazil, začala pumpovat. Rychleji. Vášnivěji. Divoce. Vyvrcholení se blížilo. Dlaní stiskla prso a mnula ho. Tvrdě, skoro bolestně. Ale bolest přebila rozkoš, která se jí rozlévala po celém těle. Mozek pracoval usilovně a též se oddával slastnému pocitu. Přidala další prst. Chvíli pumpovala, a pak přišel na řadu třetí. Dech měla nestabilní. Čelo bylo zpocené a tváře jí hořely v plamenech. Byla blízko, tak blizoučko! "V-Vergi-" než stačila svůj triumf, své uspokojení, zakončit křičením démonovo jménem, dveře se rozletěly. V šoku se rychle zakryla pod pokrývku. Cítila, jak je její tělo ochablé, v bolesti i v uvolnění. Oči se jí rozšířily a ústa měla dokořán. Ve dveřích stál samotný Vergil. Vlasy padajíc mu do obličeje, měl zplihlé a mokré od deště. Z kabátu mu kapala voda. Nedíval se na ni. Zrak měl upřený do země. "Co se stalo?" odvážila se zeptat, ale odpovědi se nedočkala. Konečně zdvihl svůj pohled na ni. Byla uřícená, rudá v obličeji a neupravená. Vlasy měla v chaotickém, ale pěkném stavu. Udělal jeden krok dopředu. Znejistila. "Jsi v pořádku?" další promarněná slova. Další krok. "Vergile?" nic, pouze další a další kroky. Lehce zaklonil hlavu a nasál její vůni. Cítil její šťávy, které jí stékaly po nohou. Byly i na prstech, které před chvílí měla v sobě. Neodradilo ho to. Povzbudilo to jeho démona. "Vstaň." Přikázal ji, když stál u kraje postele. "Vergile…" zastavila se a nabrala dechu "… co se ti stalo?" Neodpověděl jako předtím. "Nebudu se opakovat." V hlase stříbrovlasého šla cítit netrpělivost. Neváhala tedy ani minutu a vylezla z postele. Stáli naproti sobě a hleděli si do tváře. "Pojď sem." Ukázal prstem na místo, přímo u něj… spíše těsně před ním. Raději mu nepokládala zbytečné otázky a šla na vybrané místo. "Otoč se." Byl další jeho příkaz. Váhavě se na něj podívala, ale uposlechla ho. Ukázala mu tedy zad a čekala, co se bude dít dál. Z nenadání ji dvě paže uchopily boky a přitáhly k Vergilovi pevné hrudi. Ze zadu ji něco popichovalo. Nebylo to snad "to", co si myslela. Byl opravdu Vergil vzrušený? Z čeho? Možná z toho, co dělala na posteli? Líce ji spláchla červeň. "Stůj klidně." Najednou ji vzal do náruče. Tiše pískla nad jeho činem. Šli pryč z jejího pokoje, nevěděla vůbec kam.

Nejspíše jí to došlo. Vergil zabil Danteho… jak mohl?! Oči jí začaly vlhnout. Byla vyděšená a také oplakávala stříbrovlasého bratra. Když byli v jeho ložnici, zabouchl dveře a položil ji na postel. Ještě než stačila vstát, křičet nebo aspoň utéct, démonovo tělo se nad ní vznášelo. "P-prosím…" plakala. "Dante… utekl…" byla jediná slova, která slyšela, než se jeho rty ocitly na jejích. Oči měla vytřeštěné. Polibky mu neoplácela, stále to pro ni byl šok. Dante neumřel? Byla to pro ni úleva. Ale proč to všechno? Bylo to kvůli tomu, že Vergil po pomstě toužil tak moc až ho to užíralo? Nebo to byl stesk?

Po chvíli se od ní odtrhl. Pohleděl na ni, na její vyděšený výraz. Odvrátila se od něj, ale poté ucítila pevní stisk na bradě. Otočil si jí zpět k sobě. "Budeš se na mě dívat." Řekl stroze a naklonil se k ní. Opřel si své čelo o její. Teplý dech jí hladil vystrašenou tvář. "Tak pro-" než stačila dokončit větu, mužské rty se vrhly na protější. Byl to hrubý polibek, plný vášně a dominance. I když se tomu pocitu zdráhala, líbilo se jí to. Chtěla to, snila o tom, ale proč se ta myšlenka zdála najednou odporná? Možná proto, že Vergil nebude muž s citem, nýbrž násilník. Stříbrovlasí ztrácel trpělivost, musel ji nějak přinutit k odezvě. Jazykem jí olízl spodní ret, žádajíc o vstup. Vzpírala se mu i tomu pocitu. Zabručel nad jejím chováním a nechal svou ruku plazit po jejím těle. Šáhl ji pod košilku a tápal po jejím prsu. Pevně ho uchopil. Dívka se pod ním svíjela a hekla. Využil situace a hrubě jí do úst strčil jazyk. Prozkoumával každičkou píď, skoro až nenasytně. Jeho ruka nikdy nepustila její ňadro. Masírovala ho, mačkala. Prsty si pohrávaly se ztopořenou bradavkou. Byla vzrušená, poznal to. V břiše cítila menší zachvění, které bylo příjemné. Slzy ustaly a tvář uschla. Nechala se ovládnout tím pokušením. I kdyby měl být zítřek ten nejhorší den jejího života, co může ztratit? Vždy tu existuje ta druhá možnost. Nakonec zavřela oči, ruce mu obmotala kolem krku a polibky mu oplácela. Byl démon najednou v šoku…? Zdálo se. Jeho tělo v té reakci ztuhlo a jazyk přestal pokračovat ve svém útoku. Jenže opět se dal do pohybu. Dívčin mokrý štětec párkrát zavadil o jeho a poté se utkaly v bitvě. Je jasné, že Vergil vyhrál. Byl hrubý a nelítostný. Vzdechy vycházely z ženských úst. Ty zvuky… miloval je. Byla to jako hudba pro jeho uši. Ty vlhké, mokré a měkké štětce o sebe vždy zavadily a vyměnily si pár láskyplných doteků.

Sama se přinutila udělat i svůj krok. Nadzvedla boky a začala je třít o Vergilovi. Cítila, jak jeho ztopořený úd hladil její vzrušené jádro. Dech měla nestabilní, skoro kolísavý. Démonovo druhá ruka se plazila po břiše "omegy", která se pod ním svíjela v rozkoši. Jeho úd párkrát sebou trhl, když o něj otírala své boky. Mužské prsty si pohrávaly s lemem kalhotek. Chvíli jí šimraly na podbřišku, ale pak se dostaly do nasáklého spodního prádla. Oh Bohové… ten pocit… zmocňoval se ji víc a víc. Zakňourala a záda měla klenutá, jakmile cítila jeho prsty hladit stěny kolem jejího otvoru. Rukama si ho přitáhla blíže k sobě. Jejich rty se nikdy neodtrhly. Nepotřebovali vzduch v tento moment. Museli si vychutnat ono sladké a hříšné, které měli ještě před sebou.

"V-Vergile…" přerušila najednou to kouzlo. "… proč-" "Mlč (y/n)..." uzemnil ji. (y/n) se opět zmocnil strach. Jakmile viděla jeho oči, zděsila se. Byly krvavě zabarvené, plné vášně ale i násilí. (e/c) oči se třásly a naplnily slanou vodou. Křikla. Hlasitě a chraplavě. Vergilovo prst do ní pronikl. Pumpoval strašlivou rychlostí. Trochu to bolelo, ale byla to příjemná bolest. (h/c) vlasy jí spadly na přikrývku, když zaklonila hlavu. Než si stačila něco uvědomit, démon z (y/n) strhl košilku. Odtáhl se, aby si ji lépe prohlédl. Oči mu zavadily o hrudník. Smyslně si olízl rty a vrhl se na pravou bradavku. Sykla slastí, ale tu nahradila bolest, jelikož stříbrovlasý skousl bradavku. Nevěděla, co si o tom všem má myslet nebo co udělat. Zrak měla mlhavý, kvůli velkému množství slaných slz. Ale i tak, stejně jako na začátku, nechala se zlákat. Prsty mu zabořila do stříbrných vlasů a povzdychla si. Ihned začala houpat své boky, tak jako na začátku, proti jeho. Nohy obmotala kolem štíhlého, leč svalnatého pasu. Nechala Vergilovo erekci třít o svá stehna. Muž nad ní zabručel, skoro vzdychl a přidal další dva prsty. (y/n) stěny se utáhly kolem démonovo dlouhých prstů. Kroutila svou pánev proti nim a zároveň třela jeho penis o stehna. Stříbrovlasého zručné prsty se pohybovaly dovnitř a ven. Palcem třel klitoris… jednou… dvakrát… třikrát… pořád dokola… když už… Její tělo umíralo touhou toho pocitu dosáhnout. V břiše ji pukl uzlíček nervů… vášeň a uspokojení se rozlévala po ochablém těle. Stěny svíraly všechny tři prsty silně. Šťávy jí tekly z oteklé vagíny a namáčely tak část Vergilovo ruky. Pohled byl mlhavý, tváře načervenalé. (h/c) vlasy byly nasáklé potem. Jakmile švihla hlavou, dostaly se jí do obličeje. Křikla démonovo jméno. Jeho jazyk ani zuby ještě nepustily ztopořenou bradavku, ještě ji lízal, hladil a kousal... nemohl se nabažit (y/n) masa a krve. Finální vlna uspokojení způsobila zkolabování dívčinina těla. Bylo to… překrásné, divoké, uspokojující, nezkrotné. Avšak konec ještě nenastal.
Vytáhl z ní prsty a ponechal ňadro studenému vzduchu. Pozoroval (y/n) vyčerpanou tvář. Hravě a dychtivě olízl své prsty, které byly zašpiněné jejími tekutinami. Chuť nebyla nějak specifická. Spíše nevýrazná a trochu krémovitá. Ale i tak mu to chutnalo… a chtěl víc… mnohem víc… chtěl cítit, jak bude jeho úd v ní. Neměl v plánu být milý… chtěl ji tak moc… tvrdě… zvířecí pud se ho zmocnil. Neváhal ani sekundu, roztáhl její nohy a začal pracovat na opasku.

(y/n) byla vyčerpaná a udýchaná. Bylo to lepší, než když si to dělala sama… mnohem lepší… Slyšela tiché zaklení a pohleděla na stříbrovlasého démona. Zápasil s páskem od kalhot. Mohla v nich vidět ztopořený kolík. Působilo to na ni celkem bolestivě, když viděla, jak se tmavě modrá látka napíná. Posunula se tedy níž a ujala se vedení. Vergil byl překvapen, ale kupodivu ji nechal. Rozepnula mu pásek a chtěla pokračovat u zipu. Avšak on jí zastal. Chytl (y/n) zápěstí a přišpendlil ji ruce nad hlavu. Zuřivě ze sebe stáhl kalhoty a chytl svůj úd. Opřel ho proti jejímu otvoru. Nebyla už vystrašená. Věděla moc dobře, že ho chce mít v sobě, stejně jako on chce být v ní. Lehce mu pokynula a nadzvedla boky. Démon opět zavrčel a skousl si ret. Teď byla ta pravá chvíle… nemohl se dočkat, až v ní bude… cítit znovu její chvění… přijít k orgasmu… Prudce, skoro až násilně do ní vrazil svůj penis a hodil hlavou dozadu. (y/n) se svíjela v bolestech, když do ní pronikl. Měla pocit, že jí roztrhne.

Dostala kousek odhodlání a omotala mu nohy kolem pasu. On ji chytil za stehno a začal se pohybovat. Pomalu… vášnivě… na každém pohybu si dal záležet. Kroutil svými boky, aby se do ni dostal co nejhlouběji. Zrychlil tempo i svůj dech. (h/c) koule se setkali s jeho, nyní už modrými oči. Viděla v nich toho starého Vergila. Pohled jí změknul. Svůj rozkrok měla v jednom plameni a bolest nahradila rozkoš, která byla příjemná a rostla s každým jeho pohybem. Jak zrychloval, stiskával ji stehno hruběji a ruce uvolnil z pevného sevření. Ihned mu dlaně položila na tváře a vrhla se mu na rty. Jazyky o sebe třely a prozkoumávaly ústa protějších. Jenže kvůli nedostatku vzduchu a větší tělesné námaze se museli od sebe odtrhnout. Démonovo výpady byly nyní mnohem zuřivější. Úd mu pukal v její pochvě. I ona se blížila k vyvrcholení. Šťávy z ní vytékaly a posloužily Vergilovi jako lubrikant. Tvrdnul víc, ale cítil, že vyvrcholení se blíží.

Nestabilní dech… v místnosti byl cítit pot, slzy, (y/n) šťávy a Vergilovo sperma… oba se na posteli svíjeli, líbali, dotýkali… tak moc potřebovali jeden druhého v této chvíli. Celé ty roky, kdy ona pro něj schovávala své city a on svou frustraci, se propojily a vytvořily milostný uzel.

Mokré stěny svíraly a utahovaly úd, nohy ho tlačily do boků a tahaly blíže. Prsty mu bořila do jemné stříbrné srsti. "V-Vergile…" vzdychla a pohleděla na něj. "Dívej se… jenom na mě…" nepřikázal, spíše ji poprosil mezi nestabilním dechem a chvějící se rty. Opět mu přikývla a pohled ji zůstal na démonovo tváři.

Prudce do ní neustále vnikal. Uzlíček nervů se zdál, že každou chvíli vybuchne, stejně jako jeho penis v její pochvě. Stačilo jenom pár pohybů… ještě své výpady prohloubil. Pánví točil dychtivěji, blížíc se ke konci. Vergilovo varlata pleskala o zpocenou kůži (y/n) pozadí… vzrušovalo ho to ještě víc.

"Omega" se pod ním svíjela, připravujíc se na vyvrcholení. "V-VERGI-AH!" "Řekni to…" hlavu ji zabořil do krku a sál kůži na jejím krku. "Vergile…" vzdychla. Najednou… k tomu sladkému konci… vše vybouchlo. Tělo zasáhla vlna rozkoše… mokré pysky se utahovaly kolem údu… nádherné, dokonalé, vyčerpávající. Nic necítila v tu chvíli. Pouze démonovo tělo přilepené na jejím… semeno rozlívající se uvnitř blaženého a citlivého místa. Pohled se zmlžil, stejně jako mysl, která byla zabraná do rozkoše a uspokojení.

Vergil zkolaboval na (h/c)vlásce a vyndal z ní mokrý a zvadlý úd, avšak neslezl. Oddechoval po náročném sexu a položil si hlavu mezi její prsa. Světlé modré oči pohleděly na tvář jeho nové milenky. Měla zavřené oči a zhluboka se nadechovala. Jakmile se dívčin dech uklidnil, prsty se mu kradla po tváři a palcem hladila bledé líce. "Vergile?" hlesla potichu. Neodpověděl. Lehl si vedle ní, natáhl se pro přikrývku a oba zahalil dekou. Rukou ji objal kolem pasu. Bradu zakotvil na temeno (y/n) hlavy a zavřel oči. "Spi…" zašeptal chladně a více ji přitiskl k sobě.

Dívka zavřela oči a spokojeně se usmála. Nechtělo se jí už brečet. I když tam pro ni nebylo místo ani pochopení, spokojila se s tím. Bylo to… komplikované… chladné a neopětované. Ale i tak mohla usnout. Těšila se na zítřek. Věděla, že se na ni bude koukat jinak. Sice to nebude dávat znát, ale i tak bude pro Vergila něco jiného. Milenka. A kdo ví? Třeba ho naučí milovat. Milovat ji a odpustit bratrovi. Pomaloučku usínala. Tělo se jí ještě trošičku chvělo vyčerpáním, ale (y/n) se podařilo usnout. I kdyby tohle vše mělo znamenat konec světa, byla ráda, že aspoň jednou mohla s ním být takhle. Bez přetvářky a plně otevřena.


Vše není jednoduché, jak se zdá. Láska je komplikovaná. A v této době, kde oba dva žijí, nemá tento pocit své místo. Politujme tedy dívčinu, která se narodila s představou, že její život bude jednou jako pohádka…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama