Books 12+

28. července 2014 v 21:07 | Teresa-san |  Povídky jiných autorů
Tak a máme tu povídku od Teresy-san :)))) je to Yuri XDD hezké počtení a doufám, že se vám bude povídka líbit tak jako mě :))))))) 12+

Nechám jí nedotčenou, ležet jen tak na stole. Do poloviny přečtenou, zavřenou, střed budu mít určen záložkou. Někde tam přeci musí být dobré místo pro začátek i konec. Musí zůstat neposkvrněná, aby se mé sny nerozplynuly jako ranní mlha v deštivém počasí. Samotnou jí tam nechám, ať na ní žádné nástrahy nečekají… chci jí chránit od všeho nebezpečí.
Je pro mě záhadou, dobrým zakotvením, skvělým způsobem pro uklidnění. V té dané chvíli s ní mohu být sama, nekontrolována ostatními, svou pravou tvář nemusím skrývat.
Slova jsou krásná, krásnější jsou však skutky, kterými mou mysl stále získává…

V tiché místnosti se ozvalo zacinkání klíčků, zvuk otevírajících se dveří upoutal mou pozornost. Nahnula jsem se z křesla a podívala se do předsíně. Právě za sebou zavírala, kabát i s čepicí odložila na věšák. Přivítala se s naším psíkem, zula si boty a pročechrala své krátké vlasy. Uvelebila jsem se zpět do měkkého polštáře a čekala, než přijde. "Ahoj.", ozvala se tiše, avšak mile. "Ahoj.", odvětila jsem jí, položila knížku na stolek před sebou a ruce si položila do klína. Usmála jsem se, stejně jako ona na mě, celý den jsem se těšila, až zase uvidím její tvář. Pomalým krokem ke mně šla, zastavila se přímo přede mnou. Přikrčila se, opatrně mě chytla za ramena a políbila mě. Roztála jsem v jejím dotyku, svou vahou jsem se opřela o její rty a polibek jí opětovala. Zvedla jsem ruce, obmotala je kolem jejího štíhlého krku, přitáhla si svou milovanou blíže. "Stýskalo se mi…", zašeptala jsem, jakmile jsem se odtáhla od jejích měkkých rtů. "Mně taky." Pohladila mě po tváři a věnovala mi další polibek, tentokrát na čelo. "Zase čteš?" narovnala se a vzala mi rozečtenou knížku ze stolku. "No ovšem, rozšiřuji si slovní zásobu." Konstatovala jsem pyšně a vstala z křesla. "Zrovna ty s tou tvou prořízlou pusou to opravdu potřebuješ." Uchechtla se. "Když žiju s tebou, musím přeci umět dobře argumentovat." "Oh, tak já tedy za to mohu?" "Ano, nebýt tebe, nebyla bych tak upovídaná." "S tím mlýnkem místo pusy ses už narodila." "Ale jak mi narostl od doby, co tu bydlím, že?" koketně jsem si jí přitáhla k sobě. "Asi ti koupím víc knížek, aby naše "argumentování" bylo zajímavější." Objala mě pevně a pousmála se.
Navzájem jsme si dívali do očí, ani jednou jsme neuhnuli se zrakem. "Možná bych ani ty knížky nepotřebovala, abych tě přesvědčila, že mám na vrh.", zašeptala jsem, skoro přikrčeným hlasem, když naše tváře byly jen pár centimetrů od sebe. Na tváři mé přítelkyně se objevil úšklebek. Silněji mě k sobě přitáhla, naše hrudníky se už navzájem drtily. "Tvůj návrh přijímám…", šeptla také, hned naše rty opět spojila. Užívali jsme si pocitu opojení, ale musela jsem se odtáhnout…

"Chyběla jsi mi…" "Ty mě víc." "Zůstaneš tu?" "…" "Prosím…?" "Ano…"

Zůstává tu semnou navždy, avšak pozor na ní musím dávat. Mé pocity mi opětuje, i když v tajemnu je schovává. Našla jsem pro ni místo bezpečné, je obklopena stránkami i jiných příběhů. Naše knihy však budeme psát spolu navěky…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama