Mrcha

24. ledna 2014 v 19:05 | Kitsune |  Povídky-Shoujo ai

Sedím na židli a zapálím si cigaretu. Ona leží na posteli a brečí. Otlaky z provazu jí už modrají. Zvednu se a dojdu k posteli. Potáhnu z cigarety a kouř jí vdechnu do tváře. Skloním se k ní a políbím ji. Je už tak vyřízená že se nebrání. Jen brečí. Už v klubu mě štvalo to, jak se ke každému lísala. Brala to jako zábavu. Tak jsem jí tu zábavu dopřála. "Jaké to bylo? Poprvé s holkou?" zasmála jsem se ledovým smíchem. Úplně jsem ji pokořila. Dokážu být pěkná sadistka, když chci. Její krk nyní zdobí několik kousanců a modrých flíčků. Vlastně celé tělo. Nemohla jsem si pomoct. Chtěla jsem to její nádherné, ještě nedotknuté tělíčko znetvořit. Ano správně netknuté. Ať si hrála na shinigami ví co, byla úplně nedotknutá. Líbila se mi ta představa, že jsem první. Vzala jsem pramen jejích červených vlasů a přičichla si. "Měj se, princezničko," políbila jsem ji naposledy a odešla. Ta malá potvůrka potom spáchala sebevraždu. Bylo mi to jedno. Proč bych se měla zabývat někým, koho jsem sotva znala? Místo toho jsem šla hledat další hračku na jednu noc. A měla jsem štěstí. Taková stydlivka. Přistoupila jsem k ní a začala ji pomalu svádět. Malá blondýnka, sotva sedmnáct let. Zřejmě ještě pana, ale co já vím. Třeba mě překvapí. Vzala jsem ji k sobě do bytu, kde jsem ji trochu opila, aby byla poddajnější. Ze stydlivky se stala dračice. Neskutečné co alkohol dokáže. Měla nade mnou jasnou převahu. Hodila mě a postel a odněkud vytáhla pouta, kterými mě připoutala k posteli. To co ale následovalo, jsem nečekala. Dívala se na mě nenávistným pohledem. "Víš, jak se jmenovala?" zeptala se a opravdu silně mě kousla do krku. "Rebeka," pokračovala dál, "a kvůli tobě je teď mrtvá."vytáhla z kapsy svých riflí nožík a udělala jím na mé klíční kosti růžovou linku, která se začala plnit krví. "Nechám tě trpět. Pocítíš bolest, kterou cítila ona," řekla ledovým hlasem.
Když skončila, mé tělo bylo více než zubožené. Krvavé rány, kousance na celém těle, modřiny. Cítila jsem se hrozně. Tak takhle se cítily všechny mé oběti? Jak ironické. Dopadla jsem přesně jako ony. Ona ovšem neskončila. "Svině jako ty si nezaslouží žít," vzala nůž a probodla mi srdce. Ztrácela jsem pomalu vědomí…

Trhnutím jsem se probudila. "Jen sen," oddychla jsem si. Otočila jsem se na druhý bok. A chvíli dumala nad svým snem. Dokázala bych být taková mrcha? Nejspíše ne. Oprava. Určitě ne. S tímto pocitem jsem usnula. Říká se, že sny jsou obrazem našeho "druhého JÁ" a našich tužeb. Otázkou zůstává, jestli se tomu poddáme, nebo naše druhé JÁ zamkneme do místnosti bez oken a dveří aby nemělo nejmenší šanci dostat se ven…
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama